Upravená FF

21. listopadu 2008 v 11:30 | Tess
Takže, nesmíš se na mě zlobit ale tak nějak to /zatím/ nemá jméno XD
__________________________________________________________
, Takeshima Atsuaki!!" ozvalo se ledovým hlasem za mladíkovými zády. Leknutím nadskočil když uslyšel rozčilený hlas druhého kytaristy.,,To snad nemyslíš vážně!!"
,,Co máš zas za problém?" stěží potlačoval slzy Uruha. Měl by se omluvit, ale on nikdy nedokázal přiznat chybu. Takový on prostě byl.
,,ZASE jsi to zkazil. Byla to jenom TVOJE vina! Zkazíš každé živé vystoupení!" propaloval ho pohledem.
Uruha otevřel pusu, a pak ji zase zavřel. Měl pravdu. Vždy se ze sebe snaží dostat to nejlepší, udělat pro fanoušky show…a pak se zamotá do not, do textů a ztrácí orientaci.
,,Promiň…" zmučeně vydechl Uru.
,,Příště se víc soustřeď
a méně se předváděj." Utnul jej Aoi a odešel z backstage.



Uruha se na sebe podíval do zrcadla. Papírovým kapesníkem si stíral modrou rtěnku,ale oči si rozhodl nechat nalíčené.Povolil si šněrování od korzetu, díky kterému už nemohl téměř dýchat, zul si vysoké boty na platformě a rozvalil se na židli před kosmetickým stolkem.Byl tam sám.

,,Kurva. Do háje."

Zaklonil hlavu.

Proč? Proč vždycky když se snaží strhnout pozornost na sebe, se stane něco takového? A pak se na něj zlobí ten, na kom mu nejvíc záleží. Aoi.

,,Aoi…" pronesl tahle slova tiše, jako by mu je snad mohl někdo ukrást. V zápětí se rozhlédl po místnosti, aby se ujistil, že je opravdu sám. Z toho muže měl respekt. Užíval si každé živé vystoupení, kdy s ním sdílel jedno podium - vlastně se při živých vystoupeních neustále pohyboval, a tak na něj při každém takovém vystoupení mohl sahat jak se mu zachtělo. Dokonce měli podobné věci ve smlouvě. Ale hned po ochodu z onoho podia, je to hned jiný Aoi. Kdyby se ho byť jen ukazováčkem dotkl, ztropil by takovou scénu, že by ho snad vyhodil z kapely.A to on nechtěl.

Jako skupina nefungovali dlouho, a vzájemně se ještě tolik neznali - ale nedalo se říct, že by s klukama navázal špatné kontakty. Kai byl spíše tichý, opatrný, sedící v rohu místnosti, čtouc si nějakou nudnou historickou knížku. Ruki byl prudký, vznětlivý, ale vždy měl dobrou náladu. Vypadalo to, že budou rivalové, jelikož Uruha stále nenašel své místo ve skupině, ale nakonec se z nich vyklubali dobří přátelé, pro jejich podobné povahy, až na jedno - Uruha nevěděl, kdy je DOST. S Reitou si snad neměl ani čas pořádně promluvit - když nespí, tak jí - a u toho nechce být rušen ( jednou mu vykládal svoji intimní příhodu s okurkou, od té doby je Uruha už nejí).A pak je tu Aoi.

,,Aoi…" sevřel rty když se jeho ruka nevědomky dostala pod krátkou, latexovou sukni a začala se líně pohybovat.

Vlastně ani neví, co pro něj znamená Aoi. Ví pouze to, jak ZATRACENĚ MOC jej chce. Neví, jestli jej miluje - ale ten chtíč byl nesnesitelný. Má vůbec přítelkyni? Zajímavá otázka. Určitě by ho žedná nechtěla. Nad tím se musel mírně pousmát a lehce zasténal, kdy si uvědomil zrychlující se pohyby ve svém klíně. Představil si, jaké by to asi bylo, kdyby si ho Aoi vzal…tak tvrdě, a tak drsně…klidně hned teď, a tady.

Jenže Aoi
ho nejspíš nenávidí.

Opovrhuje jím.

Třeba jej nechce v kapele.

Uruha se zamyslel. Jak se chová k ostatním? Stejně. Chtěl by vědět, jaký je doma. Jestli alespoň povolí tu svoji naštvanou grimasu v obličeji. DOMA. Vlastně nebyl nikdy u něj doma. On si zjevně nikoho domů netahá. Bydlí sám? Má nějaké zvíře? ( právě v tuhle chvíli se musel pousmát nad představou že má doma roztomilého pudlíka, a musel se rozesmát nahlas když si představil jak se s ním mazlí.) Má nějaké sourozence? O ostatních věděl už téměř vše, Ruki mu dokonce říkal, na jaké straně má doma toaletní papír, ale o Aoim nevěděl nic. Vůbec nic. Věděl jen, že má tmavé havraní vlasy a nosí hodně make-upu. Toť vše.

Slastně vydechl, když zrychlil tempo jeho ruky.

Zatraceně, co to vyvádí?!

Ale co, vždyť tu nikdo není.

Přivřel oči, a věnoval se pouze svým činům. Potřeboval to.

,,A-Aoi…" sténal jeho jméno.


,,Ty hnusný prase…" ozvalo se tiše za ním. Tiše a ledově - a Uruha přesně věděl čí je to hlas.Někdo zezadu uchopil židli za opěradlo a prudce jí otočil směrem k sobě. (díky bohu ta židle byla točící, jinak by ho zabil na místě)
Uru vytáhl ruku spod sukně schoval ji za záda.

Do prdele.

Tak tohle posral.

,,Co tu ještě děláš?!" zdálo se, že čím víc je Aoi naštvaný, tím tišší je jeho hlas.
,,Já…"
,,Vypadni."
,,Aoi, počkej, já.."
,,Řekl jsem VYPADNI."

*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~**~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*

Seděl na zasněžené lavičce kousek od stadionu. Dobrá vrstva se už udělal i na něm. Oklepal se a přitáhl si nohy k tělu.
,,Tak tohle se ti vážně povedlo, Uruho!" zašeptal si sarkasticky sám pro sebe.
Zabořil tvář do šály. Byla mu zima, ale nemohl jít domů. Aoi jej vyhodil bez milosti ven a zapomněl si tam tašku - kde měl klíče, peníze, mobil, teplejší oblečení - prostě všechno.
Muselo být něco pod nulou, a on měl v tom mraze tenký kabát, latexovou sukni a podvazky. Nevěděl, jak se odsud dostat domů, nevěděl nic.Nejspíš tady bude muset přenocovat a zítra se na stadion, kde dnes večer vystupovali, vrátit.

Nejradši by si sám naliskal. Pořádně. Zavřel oči a vnímal jen zvuky v okolí. Pomalu ztrácel pojem o čase, usínal…
*~*~*~*
,,Ty idiote! No tak prober se!" uslyšel jen tak každou druhou větu. Necítil končetiny. Ztěžka pootevřel víčka a všechny detaily obrazu se mu slily v jeden rozmazaný chumel. Nevnímal ani, jak jej někdo vzal do náruče a nesl někam pryč.

Z polospánku ho vzbudilo až povědomě známé bubnování deště do skla. Byl v autě. Odpočívala něčem měkkém.Pohodlně se usalašil, jako že bude ještě chvíli v tom příjemném teple spát, když v tom ho něco vyděsilo.Ospalost vystřídala náhlá čilost.

Byl v autě AOIE.

,,Už jsi se vyspal?" pohladil ho přes uši jeho vlídný hlas.
,,Aoi!" vyrazilo mu z pusu.,,Co tu dělám? A co tu děláš ty? Kam to jedeme?" vychrlil spoustu otázek a snažil se sedět co nejdál na sedačce spolujezdce vedle druhého kytaristy.
,,Já tě vezu k sobě domů." Odpověděl mu na všechny tři otázky zároveň.
,,Já nechci, dovez mě ke mně domů!"protestoval Uru a hleděl na volant auta.
,,Po tom, co jsem viděl před nějakou chvílí, myslím si, že chceš." Odpověděl mu stále tím vlídným hlasem. Kam se poděl ten druhý, zlý Aoi?
,,Ale to není tak jak-" vystartoval Uru a na tváři se mu usadila pořádná červeň.
,,Já vím." Přerušil ho Aoi.,,Jsi promrzlý na kost, pokud s to neuvědomuješ." A aby dodal význam svým slovům, káravě se na něj podíval. Blondýn sklopil hlavu a raději celou cestu mlčel.

*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*~**~*~*~*~*~*~*~*~*~*~*

Aoiho byt..
Nějak takhle si jej představoval. Všude samé praktické věci, jediná bezúčelná věc byly obrazy na zdech. Uruha si je s hraným zájmem prohlížel - nevěděl,kam jinam se má dívat - a přišly mu velice nezajímavé. Mráz ho přelil po zádech, když k němu Aoi ze zadu přistoupil a jal se mu sundat kabát. Mírně se oklepal.
,,Ani jsi se nepřevlékl." Svraštil obočí.
,,Nestihl jsem to." Výmluvně si natočil pramínek vlasů na prst.
,,Hlavně že TO jsi stihl." Zavrčel druhý muž, chytl kytaristu za zápěstí a vedl jej do vedlejší místnosti.

Uruha si cítil zvláštně, už jen z Aoiho němého dotyku, nemluvě o tom, že je poprvé v životě v jeho bytě. Sám. Jen oni dva.
Posadil nervózního Uruhu na židli a začal připravovat čaj.Vytáhl dva hrníčky, dva papírové sáčky a citrón. Zatímco tam něco tvořil, Uru nevěděl si má počít.
Do háje, do háje…letělo mu hlavou. Raději by tam zůstal na lavičce, než existoval v této napjaté atmosféře.
Najednou před něj někdo postavil hrníček z kterého se kouřilo.
,,Je to horké."
,,J-já vím."drkotal zuby a hřál si o něj ruce.

Aoi se posadil naproti něj a se zájmem jej sledoval.
Na co asi myslí? Uvažoval Uru.
Nedůvěřivě si přeměřil hrníček s čajem.
,,Neboj se, není to otrávené." Suše se pousmál majitel bytu. Uruha na krátkou chvíli vzhlédl - začervenal se, pak opět sklopil hlavu. Sundal si latexové,dlouhé rukavice,které položil vedle sebe na stůl a zhluboka se napil. K jeho úžasu to bylo i vcelku poživatelné.

,,Není ti v tom korzetu těsno?" zeptal se z ničeho nic starší muž a pozoroval odlesk latexu na Uruhově hrudníku.
,,Když mi ho rozšněruješ…" provokativně se usmál a odložil hrníček s tekutinou zpátky na stůl.

Aoi už už chtěl něco namítnout když si všimnul, že šněrování korzetu je opravdu vzadu. Zmučeně zavřel oči.
Uru poznal, že rezignoval. Vstal, odnesl oba hrníčky na linku a posadil se na stůl zády ke staršímu muži. Po očku pozoroval co to s ním udělá.

Aoi ochromeně vydechnul. Pohled na Uruhova souměrná, nabízející se záda, pohled na jeho téměř hubená, světlá stehna pokrytá jemnou síťovinou punčoch, držících podvazky.
Jal se jemně pohladit Uruhu po boku, který si takovou pozornost nesmírně užíval, ale byl také velmi nervózní. Zatahal za jemnou, saténovou mašli které držela obepnutý korzet pohromadě, a pak povoloval článek po článku. Sám se zarazil nad šokující skutečností - líbilo se mu to. Vlastně se mu to líbilo hodně. Ladně přejížděl přes jeho štíhlá záda, po páteří, přes pas a pak zase nahoru přes prsa k hrdlu. Uruha se jemně otřásl.

Pak se otočil.

Seděl na okraji stolu,rozkročené nohy, mezi nimi už ne tak strašlivě tvářící se Aoi.

Oči mu doslova zářily.

Uru vzal do svých dlaní jeho prozatím
nečinnou
ruku a položil s ji na stehno. Přitlačil. Aoi mu instinktivně začal sjíždět rukou po hladkém stehně, pod sukni, k rozkroku. Uru byl poměrně nedočkavý. Sklonil hlavu a čekal, kdy se to stane. Kdy ho Aoi políbí.

Nic.

Jal se tedy sám volnou rukou odhrnout tmavé kytaristovy vlasy a rty se mu otřel o spánek, pak znovu o krk, který jemně olíznul.Nakonec se táhlými, avšak něžnými pohyby dostal až k jeho ušnímu lalůčku, o který se znovu otřel jazykem. Skousl jej.
Aoi slastně zasyčel, bylo to vůbec poprvé co ho viděl Uru s toužebně přivřenýma očima. Několik polibků mu Aoi oplácel na téměř bílý hrudník.
,,Nenávidím tě…" sykl mezi polibky Aoi, a věnoval se výš jeho krku.
,,Já tebe taky…" zasténal druhý muž.

V tom se Aoi vymrštil a prudce Uruhu povalil na stůl. Ležel na zadech a nad ním se skláněl vzrušený tmavovlasý kytarista.Už nemůže déle čekat.Už ne.

,,Chceš to?"zašeptal mu tiše, avšak prosebně do ucha.

V Uruhovi jako by se krve nedořezal - za jakékoliv normální okolnosti by do tohoto jistě šel ale…všechno se seběhlo tak nečekaně rychle…je těžké dělat takováto rozhodnutí z vteřiny na vteřinu.
Aoi dodal svým slovům význam tím, že jej lačně - až majetnicky pohladil po stehně.
,,Já…" znejistěl najednou Uruha. ,,Já…já…"

Chvíle ticha.

Aoi se nečekaně zvednul. Jeho roztoužený výraz se změnil na svůj typický "škleb".
,,Promiň…" hlesl, už svým normálním hlasem, i když v něm byla slyšet potlačovaná touha. ,,Jdu si lehnout. Ty si lehni do pokoje pro hosty. Druhé dveře vlevo na konci chodby.Dobrou…hezky se vyspi, zítra…máme náročný den."

A odešel…

,,Do prdele." Zašeptal, když uslyšel klapnout dveře od ložnice.

Měl ho tak hezky zpracovaného. Uruha vzdechl a odebral se do pokoje pro hosty, kde ještě chvíli dumal a pak usnul.
 


Komentáře

1 LinaKei LinaKei | Web | 16. srpna 2009 v 1:03 | Reagovat

aaaaaaaaw Uruu nevahaj XDDD skvele je to ^^

2 anča anča | Web | 3. listopadu 2009 v 22:05 | Reagovat

bože bože

3 kawaii-chan** kawaii-chan** | Web | 23. prosince 2009 v 20:54 | Reagovat

chudáák uru..děláte z něj cvičenou opici O_O  :-(

4 AruShka Usai-Chaníková AruShka Usai-Chaníková | Web | 27. června 2010 v 22:44 | Reagovat

Yummy.....zvýšila bych tu věkovou hranici xD to je moc nepřístupný xDDD

5 gejsa gejsa | 6. ledna 2011 v 14:17 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.